středa 6. května 2015

Krátký příběh k zamyšlení: Sto korun



Nedávno jsem na internetu objevila krásný příběh k zamyšlení a chtěla bych se s Vámi o něj podělit :) Někteří ho možná i znáte :)

Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná. Náhle zjistila, že na ni čeká u dveří její šestiletý syn.
Syn: „Mami, můžu se tě na něco zeptat?“
Máma: „Jistě, na copak?“
Syn: „Mami, kolik vyděláš za hodinu?“
Máma: „Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?“ Odpověděla žena nazlobeně.
Syn: „Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?“
Máma: „Když to musíš vědět, tak je to 100 korun za hodinu.“
Syn: „Ach jo,“ povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou. „Mami, můžu si půjčit 50 korun?“

Máma byla bez sebe, „Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost.“

Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze? Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50 korun opravdu potřeboval. Moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela.

„Už spíš, synku?“ Zeptala se.

„Ne, mami, jsem vzhůru,“ odpověděl chlapec.

„Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela,“ řekla žena. „Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl.“

Malý chlapec se posadil a usmál. „Ach, mami, moc děkuju,“ zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl několik desetikorun. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv. Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.

„Proč chceš víc peněz, když už nějaké máš?“, zabručela matka.

„Protože jsem neměl dost, ale teď už mám,“ odpověděl chlapec. „Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra o hodinu dřív. Mohli bychom spolu večeřet.“

Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění.

Tohle je jen kratičká připomínka všem, kteří v životě hodně tvrdě pracují. Nenechme si protéci čas mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci. Nezapomínejte sdílet váš čas v hodnotě „100 korun“ s někým, koho opravdu milujete. Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během několika hodin, ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života.

Zdroj: google

6 komentářů:

  1. Ach, Klárko zlatá! To mi nedělej, musela jsem polykat slzičky. Já jsem totiž byla s dětmi hodně dlouho doma a věnovala jim každou chvilinku a ničeho nelituji. Kariéra je v čudu, ale mám doma tři nejlepší přatele a kámoše na světě.
    Měj se moc fajn, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem Kláry nechtěla :) hodně se mi ten příběh líbil, třeba si někteří uvědomí, že čas strávený se svými dětmi je cennější než výplata v práci :) V dnešní době mi přijde, že všichni hledí jen na kariéru :(
      Měj se také krásně, Klariss.

      Vymazat
  2. Hm, naozaj na zamyslenie...stale sa za niecim nahaname a zivot unika pomedzi prsty. Tiez sa snazim travit s rodinou co najviac casu a aj ked nieco robime, mala nam zvykne pomahat...tak sme tym padom spolu. Krasny pribeh :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, trávit čas se svou rodinou je to nejdůležitější, podle mého názoru :) Ať už jako dítě, tak i v dospělosti :)

      Vymazat
  3. Příběh už jsem četla --ale zase jsem si ho ráda znovu připoměla :o)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš čas, vaši návštěvu i milý komentář :-)