Včera při uklízení posledních krabic ze stěhování jsem našla svou červenou krabici, ve které si schovávám své vzpomínky.
Musím říct, že na tuto krabici jsem dávno zapomněla a nestačila jsem se divit, co v ní mám.
Už na základce jsem měla vášeň pro deníky, kde jsem si vše zapisovala a to mi zůstalo doteď :)
S kamarádkou jsme si takto psali každý den, kdy jedna si deník vzala domů, napsala co prožila a druhý den dala deník té druhé a pořád dokola :) Takových deníků mám cca 7 a strašně ráda jsem si je pročítala. Určitě se k nim brzo vrátím a znovu je přečtu a zavzpomínám.
Další deník, který mám, je "Deník na rozloučenou." Na konci 9. třídy jsme se s rodiči přestěhovali na Jižní Moravu a hodně jsem tím trpěla, opouštěla jsem všechny kamarády, a to mi bylo moc líto. Proto jsem si koupila deník a dala jej každému kamarádovi, který pro mě něco znamenal a se kterým jsem něco prožila. Teď mám úžasný deník plný vzpomínek, ve kterém jsem hned včera listovala a bylo i pár slziček :(
A těch nespočet dopisů, které jsme si s nejlepší kamarádkou posílali. Facebook už sice existoval, ale já jsem zastáncem dopisů i v dnešní době, mají své kouzlo :)
A hlavně - mám kupu vzpomínek na papíře, které mi nikdo nevezme.
„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá, když ji zapomeneš.“
"Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem."
"Všichni se v životě vydáváme různými cestami, ale ať jdeme kamkoli, vždycky si tam neseme trochu z toho druhého."
A co vy, také máte své poklady uschované?
Vzpomínky jsou to, co nám nikdo nevezme.