Svlečená do naha - Iveta Kollertová

Anotace

V autentickém životním příběhu sledujeme desetiletý zápas těžce zkoušené ženy o život a elementární lidskou důstojnost, a to v situaci, kdy ji lékaři, společnost i manžel už odepsali.

Příznaky závažné nemoci se u Ivety Kollertové začaly projevovat v šestatřiceti letech. V té době byli ona i její manžel bez zaměstnání a téměr v bezdomoví se starali o dvě děti, přičemž svým zdravotním problémům zprvu nevěnovala pozornost. Trvalo delší dobu, než lékaři vyřkli ortel: rakovina vnitřních orgánů ve velmi pokročilém stadiu, vyhlídky na další život mizivé. Iveta leží několik let takřka sama v bytě, nepohyblivá, s rozpadávající se tělesnou schránkou, až si jednoho dne řekne, že to nevzdá a rozhodne se něco změnit, rozhodne se pro život...

Autorčino vyprávění, proložené jejími básněmi a dopisy s přáteli, vzniklo ve spolupráci se spisovatelkou Blankou Kubešovou, která patří k několika málo lidem, kteří Ivetě dokázali nabídnout pomocnou ruku a zasadit se za její práva u příslušných úřadů a institucí. Kniha je také svědectvím o selhávání sociálního systému v naší zemi i poděkováním těm, kteří se nezištně zasloužili o to, aby se Ivetin život stal snesitelným.

Můj názor

Kniha se mi strašně líbila. Ne snad to, jak spisovatelka trpěla, ale jakým způsobem knihu napsala, jak se dívá na svět. Úvod knihy čtu málokdy, proto mě po pár přečtených stranách překvapilo, že se jedná o ženu z Česka. Jelikož jsme měli rakovinu v rodině, bylo pro mě těžké knihu číst bez toho, aniž bych u ní nebrečela. Všechno, co autorka popisovala, její strach, bezmoc, krutost nejen nejbližšího - manžela, ale i doktorů, pro mě bylo neuvěřitelné. To, jak fungují naše úřady, o tom ani radši nebudu psát. Paní Ivetě dávali max.1 rok života. Je to už 10 let a stále se se životem pere a je neuvěřitelné, s jakou grácií a radostí. Není se čemu divit po tom všem, co si vytrpěla. Od manžela, doktorů, ale i od své obvodní lékařky, která zanedbala její péči a kvůli ní je upoutaná na vozík.

Každopádně mi tato kniha otevřela oči a uvědomila jsem si, že je opravdu důležité si užívat všeho kolem a mít radost i z maličkostí. Ne se pořád honit a stresovat.

Knihu vřele doporučuji.